Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poměrně dlouho do středověku byly končiny pomezního lesa téměř nedotčeny lidskou rukou, jen ojedinělá slovanská sídliště roubila povodí řek Lužnice a Nežárky. Zrychlující se tempo kolonizace radikálně proměňuje sídelní obraz krajiny. Protkává ji postupně sítí prvních kamenných panských sídel, církevních staveb, venkovských osad i měst.
Směrem západním od Jindřichova Hradce vycházela důležitá cesta na Linec. Do rovin třeboňských se zde krajina schyluje ve směru řeky Nežárky, která protéká nejnižšími polohami Jinřichohradecka. Zhruba na půli cesty k Třeboni vyrostl ve 13. století hrad a téměř současně pravidelné obdélné městečko. Jeho jméno upomíná na původní funkci místa na důležité zemské stezce - Stráž nad Nežárkou.


H
rad střežící brod přes řeku Nežárku založil ve 2. polovině 13. století Sezema, který oddělením od pánů z Hradce vytvořil novou linii Vítkovců, jejímž erbem byla modrá pětilistá růže na zlatém štítě. Roku 1284 se jako spojenec Záviše z Falkenštejna nazývá po nově vystavěném hradu "ze Stráže". Z jeho potomků. kteří nikdy nedosáhli takové moci a bohatství jako jejich příbuzní Rožmberkové a Hradečtí, vynikl Jindřich, nejvyšší hofmistr Jiříka z Poděbrad. Jeho památku dodnes připomíná náhrobek z červeného mramoru v místním kostele svatého Petra Pavla.
V průběhu staletí měnilo Strážské panství poměrně často své majitele. Po pánech ze Stráže to z těch významnějších byli Václav Venclík z Vrchovišť, v roce 1577 koupil Stráž od Jana staršího z Lobkovic Vilém z Rožmberka, nejvyšší purkrabí Království českého.
Jeho dědic Petr Vok lepší část Strážského panství a zbytek se Stráží a vesnicemi směrem k Hradci prodal Adamovi z Hradce. V 17. století Stráž s Hradcem přešla na Slavaty a roku 1693 na Šternberky.

Poměrně krátké, ale významné bylo období, kdy panství koupili Slavatové z Chlumu a Košumberka. Bylo to v letech 1715 - 1735 a Stráž se v této době stala samostatným statkem v rámci hradeckého panství. V 18. století dostává zámek dnešní barokní podobu. Z původního hradu zůstává jen gotická věž. Jeho vnější vzhled se od těch dob v podstatě nezměnil. V první polovině 20. století bylo provedeno několik vnitřních úprav.
V roce 1811 koupil Stráž Karel Ludvík baron Leonhardi. Dne 10. ledna 1914 podepsala smlouvu o koupi  česká operní pěvkyně Ema Destinnová.

Městečko samotné dodnes svým půdorysným charakterem dosvědčuje, že bylo postaveno při cestě, po které proudí obchodní ruch a obdélníkový tvar náměstíčka napovídá svou funkci tržiště. Ve východní části obce u řeky je zámek, západně od něho předhradí, z jehož opevnění je zachována zvonice, upravená roku 1861 dle návodu stavitele Gaubeho. Je pravděpodobné, že zvonice dříve sloužila k účelům obraným. Městské domy, vroubící náměstí, jsou stavěny na úzkých hlubokých parcelách. Obyvatelé těchto domů se zabývali nejen řemeslem, ale i polním hospodářstvím. Proto přízemí domu sloužilo provozování obchodu a řemesla a zbytek parcely s dvorem, stodolou a případně zahradou, sloužil zemědělství. Severně od předhradí je kostel svatého Petra a Pavla.
Kdy byla Stráž povýšena na městečko není známo. Městem byla od 28. října 1876.

 

K
romě tržní výsady měla Stráž právo odúmrtí. V roce 1596 zmocnil Petr Vok Purkmistra a 12-ti členný sbor konšelů užívat v soudních rozepřích městského práva procesního jako v jiných městech a městečkách na rožmberském panství a podávat odvolání k vrchnímu právu v Českém Krumlově. Obdobně tomu bylo s funkčním obdobím a obnovováním městských úřadů, jež je zaznamenáno např. v roce 1733. Stráž nedostala regulovaný magistrát. První obecní výbor byl 12-ti členný. V roce 1870 vzrostl na 18 členů. Počet členů obecního zastupitelstva klest r.1931 na 15. Volné obecní orgány vystřídal vládní komisař, jmenovaný okresním úřadem 7.8. 1942.
 
S
trážská obec měla sklad soli, nemalé pozemkové hospodářství, převážně lesní a rybniční. Mimo jiné vybírala mýto a tržní poplatky. V roce 1848 zde bylo 1356 obyvatel a 164 domů. Počet obyvatel rostl do r. 1900 na 1501 obyvatel a 202 domy, pak nastal pokles pro nedostatek pracovních příležitostí ( v r. 1930 jen 963 osob)
Městečko utrpělo značné škody častými pohromami, zejména velkými požáry, jež ničily i jeho památky, včetně písemných. Oheň v roce 1930 zničil 24 domů, radnici i rychtářský dům. Radnice opět vyhořela v r. 1875 i s archivem na půdě, listiny, knihy byly vyneseny. Památnější archiválie byly později uloženy do městského muzea, založeného v roce 1913.
Podle zprávy z r. 1947 registratura po roce 1850 se nezachovala, až něco málo podacích protokolů a fasciklů z konce 19. století.

Zlomky starších písemnosti předalo město do Jindřichohradeckého archivu v r. 1954, popř. 1956. Podstatnou část městské registratury nalezl okresní archivář v r. 1961. Spisová část bez vlastního pláni a signatur byla uspořádána podle umělého schématu pro obce. Kromě listin městských knih a obecní kroniky jsou ve fondu cenné i některé jednotliviny spisů, především k historii města. Zpřístupňený fond obsahuje 16 listin, 116 knih, 40 kartonů spisů, 8 jiných a má rozsah 8 bm.

Kolem roku 1900 se Stráž uvádí jako starobylé město v Čechách nad Nežárkou, hejtmanství a okres Jindřichův Hradec, 202 domů, 1496 obyvatel. Čtyřtřídní škola, pošta, telegraf, četnická stanice, občanská záložna, několik mlýnů, výroba bavlněných látek, koželužna, perleťářství a výroční trhy. Kolem začíná lokalita rašeliny. Alodované panství (996,6 ha půdy) se zámkem, dvorem, pivovarem a továrnou na rašelinné stelivo drží (v konkurzu) Adolf říš. sv. p. Leonardi. K roku 1940 3 mlýny, 3 pily, 2 lihovary, jatky výrobna nábytku, výroční trhy. Úbytek obyvatel.
(1940 : 1150 obyvatel, 250 domů)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pánové ze Stráže

(Štěpán Kučera, 23. 10. 2007 23:34)

Nevím který dobrák takto "natřel" erb pánů ze Stráže, který si "přivlastnila" Stráž Emy Destinové. Vězte, že takto zprzněný erb se těžko omlouvá. Ema Destinová žádný neměla a tak prosím vraťte správnou barvu přikrývadlům pánů ze Stráže, tedy modro zlatá přikrývadla, zlato vespod, modrá nahoře a tu zelenou zajoďte hodně daleko.